Alexandr Veliký a jeho říše

Kvůli ustavičným válkám mezi řeckými městskými státy, jakými byly např. Athény, Sparta nebo Théby, se celé Řecko oslabilo a už nebylo tak silné, jako bylo dříve v bojích proti Persií.Řecko - perské války__1. část Zatímco však Řekové bojovali mezi sebou, na sever od nich začal vznikat nový silný stát - Makedonie.

            Makedonci se ve čtvrtém století před naším letopočtem nacházeli v neustálých bojích, mezi různými kmeny a rody. Řekové je považovali za barbary a nevěnovali jim moc velkou pozornost. To se ale změnilo, když se v roce 359 př. N. l. stal makedonským králem Filip II, který po dlouhé době dokázal celou Makedonii sjednotit a později si podmanil i sousední Thrákii. Díky jeho vojenským reformám se makedonská armáda stala nejlepší v celém blízkém regionu. Zanedlouho začali první střety Makedonie s řeckými státy. V roce 338 př. n. l. porazil Filip spojenecké vojsko Théb a Athén v bitvě u Chaironésie a ovládl tím celé Řecko. Vytvořil tzv. Korintský spolek, do kterého patřili všechny městské státy v Řecku (kromě Sparty). Makedonie se tohoto spolku stala hegemonem (vůdcem), ale města si ponechala část nezávislosti. Po tomto vítězství začal Filip připravovat tažení do Persie.

             Filip se v roce 356 př. N. l. oženil s Olympiadou z Molossy, se kterou poté měl syna Alexandra. Toho v dětství vyučoval jeden z nejlepších filozofů té doby Aristoteles. Když Alexandr dospěl, stal se otcovým zástupcem a jeho ,,pravou rukou,,.

            Filip II. však krátce po svém vítězství v Řecku byl zavražděn a Alexandr se stal, ve svých 20 letech, novým makedonským králem. Nejdříve však musel potlačit povstání v Thébách, které využili změnu na makedonském trůně, k pokusu o osamostatnění a nezávislosti na Makedonii. Jen co však Alexandr situaci v Řecku uklidnil, pokračoval v plánech svého otce. V tažení do Persie.

            Roku 334 př. N. l. Alexandr se svou armádou překročil Helléspont a vstoupil do Persie. V bitvě u řeky Graníku uštědřil perskému vojsku velkou porážku a měl nyní volnou cestu k dobytí celé Malé Asie (dnešní Turecko).

            Poté makedonský král ovládl Sýrii, kde porazil perského krále Dareia III. v bitvě u Issu. Jenže Alexandr  nepostupoval dále na východ, ale obrátil se a zaútočil na Egypt, který bez problému dobyl a byl zde prohlášen faraonem.

            V Egyptě založil město Alexandrii a zanedlouho pokračoval dál v boji proti perskému králi. V roce 333 př. N. l. Alexandr zvítězil v bitvě u Gaugamél a poté obsadil Babylónii a dnešní Írán. Nakonec ještě dobyl Súsy, sídlo perských vládců a slavné město Persopolis.

            Další rok makedonská armáda pronásledovala krále Dareia, který byl nakonec zavražděn svými generály. Alexandr však  v tažení pokračoval dále, až došel do Baktrie (dnešní Afgánistán). Zde bylo odhaleno údajné spiknutí proti králi a byli proto popraveni generálové Filotás a Parmenion.

            Alexandr si v Baktrii a Sogdianě (dnešní Pakistán) podrobil místní kmeny a oženil se s Roxanou, dcerou jednoho místního náčelníka. V těchto končinách zakládá nové Alexandrií a staví nové silnice.

            Roku 326 př. N. l. se připravoval vpád do Indie, proti kterému se však vojáci vzbouřili, a žádali svůj návrat domů ke svým rodinám. Povstání bylo ale potlačeno a Alexandr zaútočil na Indii. Kvůli těžkým bojům a čím dál větším protestům jeho vojáků, však Alexandr nakonec ustoupil a vrátil se přes Gedróskou poušť zpět do Persie.

            Jeho říše nyní byla tak velká, že se táhla od Řecku k Indii a od Egypta ke Kavkazu. Do té doby ještě  nebyla jedna říše rozsáhlá. Alexandr ale připravoval nové tažení, nyní do Arábie. Toho se však už nedočkal, protože v roce 323 př. N. l. ve svých 33 letech v Babylónu umírá. Dodnes se neví, na co přesně zemřel a je i možné, že byl někým otráven. V době své smrti neměl Alexandr svého dospělého potomka, který by mohl po něm nastoupit na trůn, a proto po jeho smrti byla celá říši rozdělená mezi jeho generálovi (diadochy), kteří poté mezi sebou vedli 30 let  války, až se říše úplně rozpadla na několik malých helénských států, které zanedlouho všechny ovládne rostoucí Římská říše.

Autor: Jan Broul