Revoluce na Ukrajině

Přečtete si Historické rozdělení Ukrajiny

Celé moderní dějiny nezávislé Ukrajiny jsou o tom, kam bude tato země směřovat, jestli na východ k Rusku, nebo na západ k Evropské unii.

            První velký střet, mezi těmito názory, začal už v roce 2004 během tzv. Oranžové revoluce. Celý spor proběhl kvůli prezidentským volbám, ve kterých zvítězil Viktor Janukovyč s 49%, zastávající pro ruský směr. Na druhém místě skončil Viktor Juščenko, zastávající naopak pro evropský směr země. Tento kandidát získal necelých 47% hlasů. Jenže Juščenko i celá jeho strana Naše Ukrajina výsledky voleb neuznala a prohlásila je za zfalšované. Do ulic v té době, proto vyšlo desítky tisíc občanů, žádající opakování voleb. Po několika týdnech demonstrací a stávek  byly nakonec vyhlášeny nové prezidentské volby. V těchto nových volbách těsně zvítězil Viktor Juščenko a celý svět čekal, že se Ukrajina začne měnit a přibližovat k Evropské unii.

            Jenže se tak nestalo. Nová vláda vedená premiérkou Tymošenkovou byla velmi nestabilní a na povrch začaly také vylézat různé korupční kauzy. Lidé byli znechuceni z nekonečných hádek mezi ministry, a proto když se v roce 2010 konali nové prezidentské volby, tak v nich zvítězil Viktor Janukovyč.  Ten začal po svém vítězství uskutečňovat svojí politiku. Změnil ústavu a posílil své prezidentské pravomoce. Nechal zavřít do vězení bývalou ex premiérku Tymošenkovou a začal zemi přiklánět více k Rusku.

            Nespokojenost západní Ukrajiny s prezidentem Janukovyčem vyvrcholila 21. listopadu 2013, kdy prezident nečekaně ustoupil od Asociační dohody s EU a místo toho přijal ekonomickou pomoc od Ruska. Kvůli tomuto rozhodnutí se od 24. listopadu začali na kyjevském náměstí Nezávislosti, zvaném Majdan, shromažďovat občané, požadující podpis dohody s EU a nyní i odstoupení Janukovyče z postu prezidenta. Na náměstí začali růst stany a demonstrace se začali objevovat i v jiných městech na západě Ukrajiny. Uvězněná Tymošenková začala držet ve vězení hladovku.

            30. listopadu byla údajně pokojná demonstrace studentů brutálně rozehnána policií a od té doby začínali v Kyjevě mohutné, někdy až milionové demonstrace, požadující odstoupení Janukovyče a celé jeho vlády. V té době se začínají také profiloval největší lídři opozice. Je to Vitalij Kličko, který je bývalý boxer a nyní předseda strany UDER. Dále mezi ně patří Arsenij Jarceňuk, jenž je předseda strany Vlast, do které patřila i Tymošenková a jako poslední lídr opozice je předseda strany Svoboda Oleh Ťahnybok. Všechny média o této straně mluví jako o neonacistech a radikálech. Já jsem se ale podíval na jejich program a jejich nejdůležitějším cílem jsou odvolatelnost politiků občany a přímá demokracie. Také má dost radikální protikorupční požadavky, se kterými bych někdy i souhlasil. Jejich problém je ten, že jejich ideálem jsou Banderovci a jsou také i proti ruské menšině.

            V polovině prosince se v Kyjevě začaly stavět barikády a přibývat tvrdých střetů s policií. Během těchto protestů demonstranti obsadili některé úřady a velké demonstrace se objevují i na západu země, jako například ve Lvově.

            17. ledna 2014 jsou schváleny zákony, které zakazují lidem chodit na demonstrace a jsou dány větší pravomoce policii. Tyto zákony vyvolaly, ale ještě větší odpor demonstrantů a začaly krvavé střety s ozbrojenými složkami, při kterých začali umírat první lidé. 25. ledna Janukovyč navrhuje, že přebuduje část vlády a některá ministerstva přenechá opozici. Demonstranti to však odmítají a dále požadují odstoupení celé vlády a prezidenta. Na konci ledna tedy Janukovyč ustoupí a jsou zrušeny protidemonstrační zákony a odvolána vláda premiéra Azarova. Byla také učiněna nabídka opozici, že když vyklidí všechny obsazené úřady, bude vyhlášena amnestie pro zatčené demonstranty.

            Během začátku února se situace v Kyjevě i v celé Ukrajině uklidnila, ale lidé Majdan neopoustili a stavěli barikády na předkládaný střet s policií. Situace se vyostřila až 18. února, kdy se část demonstrantů pokoušela dostat do parlamentu, kde se projednávala změna ústavy. Policie proti nim tvrdě zasáhla a rozhodla se úplně vyklidit Majdan a celý Kyjev. V noci tedy v Kyjevě probíhali boje mezi občany a policií při kterém zemřelo 18 lidí a stovky bylo zraněno. Další dny se situace ještě vyostřila a probíhali pouliční boje s desítkami mrtvých. Na západě Ukrajiny opozice obsadila město Lvov a vyhlásila nezávislost na Janukovyčově vládě. Naopak Krym začal uvažovat o připojení k Rusku. A východ Ukrajiny podporoval Janukovyče. Hrozil rozpad země.

            20. února se sešla Rada EU, která vyhlásila sankce proti Janukovyčově vládě. Jenže v té době se už Janukovyč vzdal a dohodl se s opozicí na návratu k ústavě z roku 2004 a vyhlášení předčasných prezidentských i parlamentních voleb. Ale demonstranti z toho moc nadšení nebyli a raději žádali okamžitou demisi prezidenta Janukovyče a jeho potrestání za krveprolití občanů. Radikální část protestujících dalo prezidentovi ultimátum, jestli neodstoupí do 10:00 21. února vezmou prezidentský palác útokem.

            Druhý den, proto raději Janukovyč opustil Kyjev a odjel na východ Ukrajiny. 22. února tedy opozice zcela ovládla celý Kyjev. Parlament okamžitě vydal zákon, kterým mohla být propuštěna Tymošenková z vězení a vyhlásil prezidentské volby na 25. května.  Zvláštním zákonem také parlament svrhl Janukovyče z postu prezidenta a vydal na něj zatykač. Moc na Ukrajině převzal parlament a opozice.

            Jenže východní část Ukrajiny neuznala novou vládu v Kyjevě a Krym se chce dokonce  od Ukrajiny odtrhnout a připojit se k Rusku. Situace je tedy dost napjatá a hrozí, že se země rozdělí. Historické rozdělení Ukrajiny

            Můj názor na situaci na Ukrajině, je takový, že jak západ, tak východ Ukrajiny mají svojí pravdu. Janukovyč byl zvolen v legálních volbách a tedy má právo rozhodovat o směřování své země. Naopak na západu mají lidé právo demonstrovat a žádat, aby země směřovala k EU. Na tomto příkladě je vidět, že celá tahle situace by byla vyřešena v klidu, kdyby na Ukrajině existovala přímá demokracie. Občané by už tak v listopadu mohli vyhlásit referendum o přijetí, nebo odmítnutí Asociační dohody, nebo mohli vyhlásit referendum o odvolání prezidenta Janukovyče. Většina by rozhodla a země by byla v klidu. Kdyby tyto mechanismy fungovaly, nemuseli umřít desítky lidí. Řešení této ukrajinské otázky do budoucnosti, je podle mého názoru nenásilné rozdělení země. Ať si západní Ukrajina jde cestou k EU a východní Ukrajina cestou k Rusku. Obě země by spolu mohli dále ekonomicky spolupracovat, ale zahraniční politiku by měli jinou. Pokud se země nerozdělí teď, tak si sem jistý, že se nynější situace za pár let bude opakovat.

Autor: Jan Broul